pečovati sě, -uju, -uje ipf.; k pečovati
1. za koho, o co, aby… dělat si starosti o koho/co („pečovati“ 1): otec tvój, nechav oslic, peċzige sě za vy a řka: Co učiním z svého syna? BiblOl 1 Rg 10,2 (pečuje ~Praž, pečliv jest ~Pad) sollicitus est; jakž Adam shřešil, hned padl v náramné pečovánie, že se peczugem ono o oděv,…ono aby měl co jiesti RokJanK 188b. – Sr. starati sě
2. s inf., aby… snažit se („pečovati“ 5): vyšed ven, počě [Jidáš] sě peczowaty, aby ten zlý úmysl dokonal MatHom 381 satagebat; kteráž [srdce] se peċugij bohu líbiti JakZjev 43b; v němžto [úsilí] sem se potil i peċowal BiblKladr Eccl 2,19 (pečliv byl ~Lit, s pečováním ~Praž, snažen byl ~Ol) sollicitus fui jež jsem s potem vynaložil